Posted By: kybernator (kybernator) on 'CZexperience'
Title: Nas vylet do Jeseniku
Date: Fri Jan 31 11:46:38 1997
Nekteri lide me pozadali, abych napsal zkusenosti z vyletu
konaneho v 3. tride gymnazia na tento board ve forme povidky.
Jmena zucastnenych byla zamerne zmenena, ale vetsina skutecnosti
odpovida pravde.
NAS VYLET DO JESENIKU
---------------------
Onoho rana jsme se shromazdili na vlakovem nadrazi ve Vyskove.
Tedy jen nekteri z nasi tridy, protoze vetsina se ridila pravidlem
'Kdo dorazi driv nez minutu pred odjezdem, je mekkon'. Naslo se
i par jedincu - jasnovidcu, kteri presne odhadli zpozdeni Ceskych
drah a prisli na nastupiste presne 15 minut po planovanem odjezdu.
Pravda, pri odjizdeni mel pruvodci jakesi problemy, protoze rval
na jednoho spoluzaka 'Zustan, kde jsi! Nezkousej to!', ale vsechno
dobre dopadlo. Cesta byla vcelku klidna, jenom nas v hrani karet
vyrusovalo dvojce, vyrvavajici refren 'Jsme v hajzlu!' ze stejno-
jmene skladby, jasne tak davajic najevo, ze ve vedlejsim kupe roz-
hodne nesedi skupina profesoru etiky ani zajezd ceske filharmonie.
Jeste nez stacili adolescenti vedle pustit svou oblibenou
pisnicku posedme, dorazili jsme do Dolni Lipove. Nekteri toto misto
honosne nazyvali Lazne Lipova, ale krome jmena jsem v tom zadnou
shodu nevidel.
Nas tridni Profesor Tapik nam ukazal na nejvyssi kopec v okoli
a flegmaticky oznamil, ze se na jeho vrcholu nachazi rekreacni za-
rizeni v nemz mame byt ubytovani. Toto zjisteni nas vskutku potesi-
lo, zvlaste ty, jejichz batoh vazil vic nez 20 kg. Po trech kilo-
metrech strmeho stoupani jsem se zacal proklinat, ze jsem se nechal
premluvit a vzit sebou litr vina.
Konecne jsme po slabe hodince pochodu dorazili k chate. Zacali
jsme si rozdelovat pokoje. Na mne a meho spoluzaka Pavla zbyla kra-
sna obyvatelna kulna 3x4 metry. Bydlet se v ni opravdu dalo, je si-
ce pravda ze po roztazeni postele uz nezbylo zadne misto, ale tako-
ve drobnosti me nemohly vzrusit. Ostatne na premysleni nebylo moc
casu, protoze Tapik po chvili zavelel k pochodu na Jesenik.
Cesta na Jesenik byla vybudovana tak, aby mohla slouzit jako
turisticka stezka i pro babicky a dederony, takze se po ni slo cel-
kem pohodlne. Musim ale rict, ze me to trochu zklamalo, protoze
jsem si zatim pri kazdem vyletu na gymnaziu prvni den zpusobil vy-
ron v kotniku a takhle sance na uspesne zopakovani tradice rapidne
klesaly.
Asi po dvou kilometrech cesty jsme narazili na rozcesti. Sipka
s napisem 'VINARNA PEKLO' ukazovala doprava, zatimco cesta do Jese-
niku pokracovala rovne. Tapik s profesorem Obrizlem suverene zahnu-
li doprava. Zavolal jsem za nimi: 'Mame jit take doprava, pane pro-
fesore?'. Zepredu se ozval hlas profesora Tapika, ktery ani nepova-
zoval za nutne otocit hlavu: 'Ne, do Jeseniku se jde rovne'. Pokra-
covali jsme tedy rovne.
Do Jeseniku jsme dorazili asi za hodinu. Ve meste jsme zjisti-
li, ze tam toho k videni moc neni, takze jsme alespon vyuzili pri-
lezitosti a nakoupili tekute zasoby na vecer.
Na zpatecni ceste zazila nase ctyrclena skupinka prekvapeni.
Z niceho nic se z krovi vynorili spoluzaci Tomas, Milan a Alena.
Jen z obtizemi udrzovali primy smer, kymaceli se sem tam, drzeli se
navzajem a zpivali 'Zkazenou, zkazenou, tu ja mam nejradsi'. Tedy
presneji receno zpivali jen Tomas a Alena. Milan mel ve tvari ztuh-
ly vyraz, v obliceji byl vubec ponekud bledy a bylo videt, ze jeho
umisteni uprostred trojice jiste nebylo nahodne. Spoluzaci nas
s jistymi obtizemi pozdravili a pokracovali do Jeseniku. My jsme
naopak zahnuli do poli, smerem, v kterem jsme predpokladali vinar-
nu. Vedeni neomylnym instinktem jsme tam dorazili a zjistili, ze
kraj neni zdaleka az tak liduprazdny jak se zda. Zadny delsi pobyt
se ovsem nekonal. Devcata odmitla ckoliv k piti a dala si zmrzlino-
vy pohar.
Asi o ctvrte hodine jsme dorazili k chate. Uz zdalky bylo sly-
set cinkani pullitru a rozjarene hlasy. Ukazalo se, ze nekteri roz-
hodne nesli az do Jeseniku a dali prednost pobytu pred rekreacnim
zarizenim, ve kterem, jak jinak, cepovali vyborne pivo. Behem odpo-
ledne se pak k chate trousily skupinky nasich kolegu v ruznych sta-
diich. Alena, Tomas a Milan prisli kolem pul devate, pricemz posle-
dne jmenovany neprisel, nybrz byl prinesen.
Vsechny ale prkonali nasi profesori, kteri prisli jiz notnou
dobu po setmeni a vsechny zahanbili temer rovnym drzenim tela.
Vzhledem k tomu, ze se po dvou hodinach pobytu ve vinarne odhodlali
navstivit Jesenik a jeho hospody - coz take ucinili - to byl rozho-
dne obdivuhodny vykon. Vsichni na ne zirali. Tapik citil, ze je po-
treba promluvit ke tride. Promluvil tedy:
'Zaci, nedelejme si navzajem problemy,'
a zmizel v restauracnim zarizeni chaty.
Priznive jsme ohodnotili moudra slova sveho tridniho a pokra-
covali v zabave.
Prijemne a neprijemne prekvapeni (jak pro koho) nam pripravil
spoluzak Karel, ktery jako jediny nenastupoval do vlaku. Nenastu-
poval, jak se nyni zjistilo, zejmena proto, ze se probudil asi az
dve hodiny po jeho odjezdu, na cemz mela svuj nejvetsi podil s nej-
vetsi pravdepodobnosti Karlova zaliba navstevovat vycepy nevalne
povesti do pozdnich nocnich hodin. Karel se ale rozhodne nespokojil
se svou neucasti na vyletu a nasedl na svuj stroj znacky Pionyr,
aby nasel rodice spoluzaka, ktery rekreacni zarizeni vybiral a tu-
diz byla sance, ze vyse jmenovani budou znat adresu nasi chaty.
Predpoklad se ukazal jako spravny a po pohosteni (to uz bylo po po-
ledni) vyrazil Karel na svem pekelnem stroji smerem na Jeseniky.
Nyni byl tady a radostne zacal v kruhu vdecnych posluchacu sve
vtipne hovory, protkavane perlicky nejruznejsiho razu. Me jeho pri-
jezd radost vubec neudelal, protoze po zjisteni moznosti ubytovani
se rozhodl prizivnicky navstivit nasi kulnu. Predstava tohoto mi
pripadal znacne depresivni a tak jsem se radeji vytratil do sveho
docasneho ubytovaciho zarizeni a nacal zasoby vina. S Pavlem jsme
pak hrali Sedmu a kdo vyhral, mohl se napit. Vzhledem ke kratkosti
partii jiste pochopite, ze vina ubyvalo velmi rychle. Tempo hry se
pak k zaveru prece jen zpomalilo, protoze jsme na karty nereagova-
li tak bystre jako ze zacatku. Prestoze byla teprve jedna hodina
v noci, zamkli jsme, zabarikadovali dvere bagly a sli spat. Jeste
ze mam tvrdy spanek, jinak bych pri hlucnych vtipech Karla, dole-
hajicich az od vzdaleneho ohniste asi neusnul.
Rano me bylo trochu divne, ale nalada stoupla pote, co prisel
spravce chaty a zacal nas nazyvat ozraly a chuligany. Zejmena mu
vadily prazdne lahve v popelnici, ktera timto jiz byla preplnena
a take se zminil o otresnem chovani spoluzka Karla, ktery ve dve
hodiny v noci busil na dvere kulny se slovy 'Otevrete, debilove,
nemam kde spat!'. Pomyslel jsem si, ze mam opravdu tvrdy spanek a
v duchu se zasmal nad uvahou, ze nakonec bylo kde spat - na trav-
niku pred chatou bylo mista dost a koneckoncu mohl drimat u ohne.
Konec prvni casti...
Jeste napisu druhou ale dneska asi uz ne, uz me to prestava bavit.
Kyber