Posted By: Anonym on 'CZlove'
Title:     Re: Mracime se na sebe...
Date:      Thu Apr 22 2010

Diky za reakce vsech.

Nejdriv odpovedi: nema chlapa. Myslim si to na 99%. Syn pujde za chvili do
skoly. Se vztahovym hodnocenim Johanky souhlasim, jeste bych dodal, ze existuji
zaporne body a ty nejsou jednobodove :-) Jo, kdyz jsem si ji bral, byla to
bezva zenska. Zensky toho, Johanko, fakt nekdy nakecajC- :-) Ale ta moje uz
jedna (byt, prace). Spolecne konzultace s nekym odmita. V praci netrcim,
hypoteku jsem poctive poplatil, synovi se venuji _hodne_.

Problem bude take v tom, co se obvykle deje mezi zenou a ditetem a co odnasi
chlap pocitem, ze je tam nejak navic. K synovi jsem opravdu prilnul, snazil se
s nim byt aktivni a zena na to mozna i doplacela a citila se mimo nas dva.
Nekdy i dobrovolne ("prece s vami nebudu cely den litat po kopcich"). A byla
rada, ze jsem prisel, vzal maleho a ona si mohla zacvicit, nakoupit, cist. Byla
rada, ze ho koupu, dam spat a vykladam pohadku.

A taky "pan Zaridil". A tak, kdyz je potreba neco opravit, zorganizovat, tak
obvykle necekam (ano, snazim se pri opravach vyskolit syna-opravare :-). Kdyz
je potreba vyluxovat, uklidit kuchyn, opravit jeji auto, udelat tabulku v
Excelu... (je to vysledek treninku :-) Nasla praci, ktera ji bavi, ale je
nic-moc placena ("bez starosti, ja se postaram, hlavne at Te to bavi"). Takze
neresi penize, starosti o byt. Na ni zustalo snad jen vareni (ja varim, ale ona
to chce delat), zehleni (ktere opravdu nemusim) a to vnima jako neco, co musi.
Obrovska spousta zodpovednosti za realny chod, mam ten pocit, visi stejne na
me.

Beru to, ze vola o pomoc, ze je nestastna. A ze za to muzeme asi oba. Ja mam
ted ale na krku nuz a protivnou zenu. A nechci tomu ted dat korunu tim, ze budu
porad protivny taky. Ale nemuzu a ani _nechci_ se jen tak z mesice na mesic
sebrat a odejit. Od zbytku rodiny, od prace (co me velmi bavi a tam bych za
takovou praci musel dojizdet cca 200km), od bytu (do ktereho jsem investoval
kus sebe), pratel. A to pro tu trochu nadeje, ze to mozna bude lepsi ("kdyz
pujdes s nami, bude to mezi nami lepsi"). Zvlast, kdyz o tom "lepsim" nejsem
ale vubec presvedcen (navrhovala - "muzes si dojizdet za tou praci a budeme
spolu o vikendech" - to je odhodlani budovat svetle zitrky).

Ona to ted stavi jako "Ja jdu a jestli pujdes i Ty, budu rada. Kazdopadne jdu."
Ja resim problem "jestli spolu vubec budeme", jestli to tak chci mit nadale.

A i kdyby zustala, tak co dal? Dalsi dite, ktere jsem tolik chtel a ona predtim
ne (a to jsme pred lety planovali tri deti) ? Ted by i chtela, ale ne tady. Tam
by do toho i sla, prestoze bych tam pres tyden nemusel byt. Take chce maly byt,
udrzba velkeho bytu vezme moc casu (zase zmena). Nebo mam cekat, az se ji zase
zmeni priority (kterym zase smerem?)?

Ja to ted muzu jen nezhorsovat. Takze nebyt toho noze na krku, tak bych rekl,
ze je spousta veci v poradku (vylety i komunikace v zasade zase funguji). Ale
cloveku neni prilis dobre, kdyz toho ma po praci az po krk, prijde domu a tam
ceka protivna zenska, ktera si vyrizuje praci, byt. A tolik by v tu chvili
clovek potreboval resit neco jineho a vypnout.

Teze: Chce neco ve vztahu zmenit, nebo chce odejit? Pokud chce neco zmenit, tak
neodejde a budeme se muset snazit oba. Pokud chce odejit, tak nechce nic zmenit
a pak je zbytecny cely ten kolotoc a spolecne stehovani.

Ted je na ni, aby se rozhodla, co opravdu chce. Aby nasla silu, kterou na to
bude potrebovat. Tvrdohlava na to, aby odesla, je dost. Ja nepujdu pryc.
Zvlaste ne pod jejimi hrozbami, ktere vnimam v podstate jako manipulaci.

A proc vam to tady pisu? Protoze jsem, spolu s mnohymi z vas spoustu let taky
veril na to, ze s vuli se da vsechno urvat. Fotbalovy zapas i vztah.  A tak se
tu treba za par let objevim a budu basnit o deset let mladsi partnerce a sve
nejistote, jestli s ni mam byt :-)

Ale to je muj pohled na vec. Pravdy jsou v techto pripadech dve - na to porad
myslim i ja. Na kazdy pad to nevypada ale vubec dobre.

Search the boards