Posted By: Kiwi (Kiwi) on 'CZphilosophy'
Title:     existence?
Date:      Fri Jul  4 22:02:03 1997


  Moje prohlaseni o neexistenci byly zda se provokativni.

  Fakt je ten, ze jsem je poradne nevysvetlila.

  Fakt je i ten, ze se da mluvit o existenci ruznymi slovy a treba i Boha 
ztotoznit s existenci.

  Nejak se mi pozdavalo, ze, ackoli je to jiste zajimavy, ztotoznit Boha s 
existenci - ze tenhle pokus nakonec preci jen na necem troskota. 

  Pokusila jsem se prijit na to, co mi na tom tak nesedi. Zjistila jsem, ze 
je to jakesi rozdvojeni Boha. Jakasi dvojakost v me filosofii. POsleze bylo 
cim dal zrejmejsi, ze je to v tom, ze se pise, ze Buh je laska a existence 
zaroven. 

  Laska a existence nemaji v beznem slovniku nijakou nutnou spojitost. A prece 
je Buh jednota. Jednota. Cim dal tim vic navic prozivam, ze laska a zivot 
jsou skutecne hodnoty, az jsem jednoho dne skutecne povesila otaznik nad 
"existenci". Co je to pro me existence: bez lasky. Cim dal tim vic mi bylo 
jasny, ze je to prave nezistna laska, ktera me tvori v to , co jsem. Cim dal 
tim jasneji bylo zrejmy, ze kdyz se propadam v samotu, v cizi zemi, bez 
vztahu k ni, k lidem okolo, bez lidi, co by me potrebovali, kdyz se zda, ze je 
clovek docela sam - bylo to zle. Byla jsem cim dal tim min skutecna.

  Koneckoncu, prece jen jsem byla. Zila jsem. A i kdybych zemrela, bylo by tu 
me telo. Na chvili. Ale ja jsem zila, protoze jsem stale milovala a byla 
milovana - jeste zbyly kere, stromy, mraky, kvetiny, a tak. A ja. Sebe jsem
milovala. Slunce. Uvedomila jsem si jedno: ze miluju a proto vnimam vsechno 
okolo sebe. Vzala jsem jako novou realitu toto: ze neni neco jen proto, ze to 
je tak nak pronic a za nic, tak nejak syrove, studene. Vlastne se da rict, ze
vsechno vnimam jen proto, ze me to miluje. A ja - miluju ono.

  Nakonec to prijimam jako nejrozumnejsi vyklad sveta i sebe. Zmizela mi 
podivna dvojakost v tom, jak jsem premyslela o Bohu. Ovsem, Buh neni syrova 
Existence, protoze staci, ze je osobni Laska. Ony vsechny "miluji", nemusime
dodavat, ze "jsou".

  Presto bych mohla dodat, ze tez "jsou". Aby mi bylo rozumet, asi bych i mela.
Ale musim dobre vysvetlit, ze nejde o neosobni byti. Kdyby existovalo neosobni
byti, odporovalo by to universalnosti lasky v Bohu - anebo bychom oboji 
jmeno (jak neosobni byti, tak lasku) museli ztotoznit s Bohem, ale to by 
dovedlo k podivne dvojakosti v Bozim jmenu, ke ktere jsem dosla ja, jak jsem 
popisovala. Dobre tedy musim vysvetlit, ze ony vsechny "jsou" osobnim bytim.
Osobnim bytim, ktere muzeme smele nazyvat "milovanim", protoze, co jineho je
"osobni byti", nezli prave "byti v lasce", tedy "milovani"?

  Mela bych jeste poradne zduraznit, ze nemluvim jen o zijicich. Ale stejne 
tak o kamenech, hveznach, molekulach, i o mrtvem tele, co z kazdeho zijiciho 
tvora jednou zbyde. Je pravda, ze pro mnoho lidi je snadne tvrdit, ze kamen
"je", ale kdyz jim bude nekdo tvrdit, ze kamen "miluje", poklepou si na celo.
Rikame, ze jsou nezive, a proto neziji, ale jsou. Ja ale budu tvrdit, ze i 
kameny "jsou v lasce" a ze kazda nejmensi molekula svou podstatou nejak "je v 
lasce". 

  Moje premysleni je nezvykle. Ignoruje cast jazyka, totiz tu, ktera hovori o 
nezivych. Mozna jeste nechapu, jak to je. Ale fakt je ten, ze mam dost drzosti 
k tomu, abych si dovolila pro sebe rict, ze ta cast jazyka je tu jen proto, 
ze jsme bloudici. Alespon pro tuto chvili.

  Tak se mejte :-)

  Kiwi.
 ------------------------------------------------------------------------------
  mail: petra.zdanska@jh-inst.cas.cz, page: http://sals.icpf.cas.cz/~zdanska 
 ------------------------------------------------------------------------------