Posted By: Hozik (Hozik) on 'CZphilosophy'
Title:     Pravda
Date:      Thu Nov 13 11:49:14 1997

> Hoza, moc se mi libil ten tvuj post az na ten zaver... Myslim, ze pokud se 

Diky

> bavime o pravde, pak vzdycky jen o subjektivni pravde, protoze objektivni 
> pravda je pro cloveka nepoznatelna. Ja sam NEVIM, jestli objektivni pravda 
> existuje, ale bylo uz moc lidi, kteri tuto absolutni pravdu poznali a v
> jejim 
> jmenu dokazali... kazdymu se vybavi moc veci. Zabijeni a muceni odsoudi snad
> 
> kazdy... ale co se tyce nabozenstvi, tam to nikdo nikdy nebude schopen 
> posoudit, jestli ta zmena byla pro cloveka dobra nebo ne. Nechci se dostat
> do 
> bludnyho kruhu ze "kdybych uznaval subjektivni pravdu tak bych uznal tvoj 
> objektivni a tim padem bych svoji poprel" a tak... a proto jen reknu to, co 
> citim - ze nevim a nikdy nebudu s jistotou vedet nejen jaka je absolutni 
> pravda, ale jestli vubec je.

>  WondeRFullY-mE-YoU-WanT-SomE-MorE         I I I t u i t i o n

Ano, je to tak, ze objektivni pravda je nepoznatelna. Je to jako limita 
funkce, ke ktere se muzeme pouze priblizit, ale nikdy ji nedosahneme 
(nezjistime). Mnohdy jsme vsak velmi blizko. Napriklad ohledne veci, ktere 
samo lidstvo zavedlo ... napr. pocitani: ve dvojkove soustave plati, ze 
1 + 1 = 2. Tady bych se i odvazil rici, ze to je pravda.

Skoro by se dalo usoudit, ze veskere jevy jsou dvojiho druhu:
1) ty, ktere jsou vyplodem lidske cinnosti ... jazyk, pocitani, zakony, 
pritomnost cloveka na urcitem miste v urcity cas atd.
- tyhle jevy jako by nevytvoril Buh, ale pouze dal lidem nastroje, aby si  je 
stvorili sami. To pak ale znamena, ze lide, kteri je stvorili jim take 
rozumi, znaji jejich podstatu a mohou rici, ze neco je pravda ci ne. O techto 
jevech se lze bavit jako o pravdivych ci nepravdivych.

2) jevy, ktere jsou vyplodem Boha. Existuji vedle cloveka a nezavisle na nem. 
Sem patri napr. rad sveta, jak priroda funguje atd.
- O podstate tehle jevu clovek nic nevi, nebo ne vsechno. Proto zde nelze 
zjistit pravdu. Tady je mozne mluvit jen o pravdepodobnosti, ze to je tak, 
jak myslime. 

Clovek ale uziva jazyka, aby ty jevy popisoval. Tak napr. telesa maji barvy. 
Kazdy vi, jaka barva je bila. Kdyz vnimam teleso, tak mohu rict, ze ho vnimam 
jako bile ... to je ale vse. Nemohu jiz prohlasit, ze je bile ... a to se 
prave opomiji a zkracuje se to na: "Tohle pismo je bile". Ti, kteri pisi ve 
Windows tenhle text nemusi videt bile ... ja ho ale ted zrovna pod Dosem bile 
mam ... ejhle, chyba ... bile ho vnimam. Mohu rici, ze muj subjektivni vjem 
barvy pisma je pravdivy (pokud vam nelzu, a to nelzu). Nemohu rici, ze mam 
subjektivni pravdu. Pojem pravdy je vyhrazen prave onomu objektivnimu popisu. 
Objektivne mohu popsat jen to JAK neco vnimam ... to je totiz mym vyplodem ve 
smyslu 1), nemohu ale objektivne popsat to, CO vnimam.

V teto souvislosti vas jiste jiz nekdy napadlo, ze nekdo jiny nez vy muze 
barvy vnimat uplne jinak. Napr. ja vnimam pismo jako bile a pokud byste 
byli na mem miste vy, tak ho take budete vnimat jako bile. Pokud by se vsak 
skloubila moje zkusenost a vase vnimani, tak to pismo bude cervene. Kdyz vam 
totiz od malicka budou rikat, ze tento vjem je vjem bile barvy, tak to budete 
tak povazovat za pravdu. Nikdo nemuze zjistit, ze vnimate v jeho smyslu 
cervenou. Kdyz si to clovek promysli, tak je videt jak moc zalezi na vyznamu 
slova, ktere mu prikladame, a jaky je rozdil mezi pravdivym vjemem a vjemem 
pravdy.

Hozik