Posted By: Kristian (Ja, truchlivy buh) on 'CZpoetry'
Title:     Pablo Neruda: Sonet XLI
Date:      Mon Feb  1 18:25:32 1999

Zoufalstvi mesice ledna, jakmile poledne
lhostejne na obloze svou rovnodenost nastoluje,
zlato tvrde jak vino ze sklenice pruhledne
az k modremu okraji nasi zem naplnuje.

Zoufalstvi tohoto casu, ktere je podobne
malickym hroznum, v kterych se zelen vrsi,
poukryvane slzy kazdeho smutneho dne,
nez necas poodhali jejich zoufale trsy.

Ano, semena, bolesti, vse, co se zdesenim
trese, kdyz lednovy jas se s praskotem rodi,
uzraje, zardi se, jako se zardi i plody.

Smutky budou rozdeleny a secteny:
duse da povel vetru, obydli zustane ciste,
chleb bude lezet na stole na sterem miste.


                                    /ze sbirky Sto sonetu o lasce/