Posted By: Disciple (Marathon Runer) on 'CZreligion'
Title: Ucitel duchovnosti
Date: Tue May 20 08:31:15 1997
Kazda duse je urcena k dokonalosti a kazda bytost k tomuto stavu nakonec
dospeje. At uz jsme nyni cimkoli, je to vysledek toho, cim jsme byli v
minulosti; a at uz v budoucnosti, bude to vysledek toho, cim jsme, nebo jak
myslime nyni. To vsak nevylucuje nase prijimani pomoci zvenci; moznosti duse
jsou jakoukoli pomoci zvenci vzdy urychleny a to natolik, ze v drtive vetsine
pripadu ve svete je pomoc z venci temer naprosto nezbytna. Urychlujici vliv
prichazi zvenci a pak pusobi na nase moznosti, potenciality; pak nastava
rust, nadchazi duchovni zivot a nakonec se clovek stane svatym a dokonalym.
Tento urychlujici podnet, prichazejici zvenci, nemuze byt prijat z knih; duse
muze prijmout podnet jedine od jine duse a od niceho jineho. Knihy muzeme
studovat treba po cely zivot, muzeme se stat velmi intelektualnimi, nakonec
vsak zjistime, ze duchovne jsme se vubec nerozvinuli. Z vysokeho stupne
intelektualniho vyvoje nelze v zadnem pripade usuzovat na podobny vyvoj
duchovni stranky cloveka; na druhe strane se temer kazdy den setkavame s
pripady, kdy se rozum velmi vyvinul na ukor duchovnosti.
Pri rozvijeni intelektu, rozumu, muzeme z knih nacerpat mnohou pomoc, pri
duchovnim rozvoji temer zadnou. Pri studiu knih jsme obcas vlakani do
predstavy, ze ctenim si duchovne pomahame, kdyz vsak sami sebe analyzujeme,
shledame, ze pomozeno bylo jen nasemu rozumu a nikoli duchu. To je duvod,
proc temer kazdy z nas umi o duchovnu co nejobdivuhodneji r o z p r a v e t,
kdyz vsak nadejde cas k cinu, zjistime, jak hanebne jsme nedostatecni. To
proto, ze knihy nam nemohou dat onen podnet zvenci. Aby doslo k urychleni
ducha, musi tento podnet vyjit od jine duse.
Ona duse, od ktere podnet vychazi, se jmenuje Guru, ucitel; a duse, jiz je
podnet predan, se jmenuje zak, student. Pro prredani tohoto podnetu je v prve
rade treba, aby duse, od niz ma podnet vyjit, mela moc, schopnost jeho
preneseni na nekoho jineho; a za druhe objekt, jemuz je podnet predavan, musi
byt pripraven jej prijmout. Semeno musi byt zive semeno a pole musi byt
zorana; a kdyz jsou obe tyto podminky splneny, nastane bajecny rust
nabozenstvi. "Mluvci nabozenstvi musi byt uzasny a taktez i naslouchajici"; a
pokud jsou oba dva ohromni, mimoradni, jedine potom dojde ke skvostnemu
duchovnimu rustu, jinak nikoli. Tito jsou skutecni ucitele a tamti jsou
skutecni zaci. Vedle techto si ostatni s duchovnosti jen pohravaji - bud pro
maly intelektualni zapas, bud pro uspokojeni male zvedavosti - takovi vsak
stoji jen na vnejsim okraji nabozenskeho horizontu. I v tom je jista hodnota;
muze tak byt probuzeno opravdove prahnuti po nabozenstvi; behem casu se vse
projevi. Je tajemnym zakonem prirody, ze jakmile je pole pripraveno, zrno se
objevit m u s i, jakmile duse nabozenstvi p o t r e b u j e, prenasec
nabozenske sily prijit m u s i. "Hledajici hrisnik potka hledajiciho
Spasitele." Jakmile moc, jez v dusi prijimajiciho pritahuje, je plna a
vyzrala, pak moc, jez na toto pritahovni odpovida, prijit musi.
Cestou se vsak vyskytuji velika nebezpeci. Pro dusi prijimajici je tu
nebezpeci mylneho povazovani vlastnich chvilkovych citu za opravdovou
nabozenskou tuzbu. Poznavame to sami na sobe. Castokrat behem naseho zivota
zemre nekdo nam drahy; jsme tim zasazeni, na cas se nam zda, ze svet se nam
vymyka a ze chceme neco vyssiho z ze se stavame zboznymi. Po nekolika dnech
tato vlna pomine a my jsme ponechani na pospas sve bezradnosti. Takoveto
podnety si casto pleteme se skutecnym prahnutim po nabozenstvi; po dobu
takoveho naseho omylu se ona opravdova, stala potreba duse nevynori a my
"prenasece" nenalezneme.
Stezujeme-li si tedy, ze se nam nedostalo pravdy, prestoze po ni tolik
touzime, nasi prvni povinnosti by misto narikani melo byt nahlednuti do
vlastni duse a zjistit, zdali ji o p r a v d u potrebujeme. V drtive vetsine
pripadu shledame, ze nejsme pripraveni; my nechceme; zadna touha po duchovnim
tu nebyla.
Jeste vice uskali je tu pro "prenasece". Je mnoho takovych, kdoz ackoli jsou
sami ponoreni do nevedomosti, prece v pyse sveho srdce si mysli, ze znaji
vse; to jim vsak nestaci, nabizeji se, ze ostatni vyzdvihnou na sva ramena, a
tak "slepec spolu s ostatnimi, jez ho nasleduji, uvizne na prvni prekazce".
Podobnymi lidmi je svet preplnen; kazdy chce byt ucitelem, lecjaky zebrak
chce obdarovavat milionovymi sumami. Jako je smesny takovy zebrak, tak smesni
jsou i tito ucitele.
Jak tedy mame poznat ucitele? V prve rade - na slunce neni treba svitit
pochodni. Abychom videli slunce, k tomu nepotrebujeme zazehnout svici. Kdyz
vychazi slunce, jsme si toho instinktivne vedomi; a kdyz prijde ucitel lidi,
aby nam pomohl, pozna duse instinktivne, ze nalezla pravdu. Pravda stoji na
svych vlastnich dukazech; zadneho dalsiho svedectvi, jez by ji overovalo, si
nevyzaduje; je v jeji moci ozrejmit sebe samotnou. Pronika do nejvnitrnejsich
zahybu nasi povahy a cely vesmir se vztyci a stvrdi: "Toto je pravda"...
...
Nic neni vznesenejsiho a posvatnejsiho, nez vedeni, jehoz se dusi dostava
prenosem od duchovniho ucitele. Kdyz se clovek stane dokonalym joginem,
prichazi to vedeni samo od sebe, z knih ho vsak dobyt nelze. Muzete jit a
otloukat si hlavu o ctyri svetove konciny, patrat v Himalajich, Alpach, na
Kavkaze, na pousti Gobi, nebo na Sahare ci na morskem dne, dokud vsak
nenajdete ucitele, ono se neobjevi. Vyhledejte ucitele, sluzte mu jako dite,
sve srdce otevrete jeho vlivu, mejte ho za projeveni Bozi; a tak, jak se v
tomto smeru soustredi schopnost pozornosti, obraz ucitele jako cloveka se
rozplyne; stavba zmizi a zustane tu jen skutecny Buh. Ti, kdo k pravde
pristupuji v takovemto duchu ucty a lasky - k takovym Pan pravdy pronasi ta
nejuzasnejsi slova. "Sejmi boty ze svych nohou, nebot misto, na nemz stojis,
je svata puda." Kdekoli je Jeho jmeno vysloveno, je to misto svate. O co vic
pak onen clovek, jenz Jeho jmeno vyslovi; s jakou uctou bychom meli
pristupovat k onomu cloveku, od nehoz duchovni pravdy vychazeji! Takovy je
duch, v jakem mame byt uceni. Takovi ucitele jsou na tomto svete bezpochyby
poctem nepatrni, svet jich vsak nikdy neni zcela prost. V okamziku, kdy jich
bude zcela zbaven, prestane svet existovat, stane se z nej ohavne peklo. Tito
ucitele jsou cistym vykvetem lidskeho zivota, udrzujicim svet v chodu; je to
sila, jez se objevuje z techto srdci zivota, jez zachovava spolecenske vazby
nedotcene.
- Swami Vivekananda
|/ ____ ____ ____ ___ ____ ____ _ ___
--O-- / / / /___ / / /___/ / /_
/ /| /___/ __/_ ___ / /__ __/_ / /__ /__
/ /
/ /_ e-mail: skvrnem@feld.cvut.cz
/ /