Posted By: Kiwi (Kiwi) on 'CZreligion' Title: Potrava Date: Thu Oct 30 19:46:27 1997 Ahojka ! Musela jsem se tyden odmlcet, protoze jsem byla na prazdninach :-). Ted bych rada pridala do mlyna, co me napadalo k jidlu. Prvne me hodne silne napada, ze sice jist nutne potrebujeme rekneme jednou za 14 dni, neumreme ani po 40 dennim pustu, pokud jsme zvykli se postit, ale to neznamena, ze by to telu prospivalo bezprestani: 14 dni nejist, pak se najist, pak zas nejist. To proste nejde. Clovek by se ztratil bez funusu. Pri druhym 14ti denni uz zas zacinaji fungovat takovy ty hubnouci mechanismy. K tomu u 99% ctenaru je jeste potreba pridat faktor puberta; to s temi prvnimi 14 dny tu vubec nemusi platit. U zbyleho 1% ctenaru zase plati, ze na pust nejsou zvykli a tak by z toho mohli taky vyjit s notne potrhanymi kridelky. Ja treba se jednou postila, to mi bylo asi osmnact, 2.5 dne a v pulnoci jsem se pak probudila s neuveritelnyma krecema v brise; a od ty doby nejsem sto se postit bez piti limonady ani 36 hodin, coz me ted velmi mrzi. A jenom proto, ze jsem si tehdy neuvedomila, ze si pustu musim pomalu privykat, ze se nemuzu chtit najednou tejden postit, bez poradnyho piti, bez poradnyho klidu. Nez se clovek muze smysluplne postit, asi by mel porozumet, co je jidlo. Jednou me hodne potesilo, bylo to v dobe, kdy jsem se znacne omezovala v jidle, kdy jsem se velmi uzkostlive rozhodovala, abych nejedla jen pro chut, ale pouze, kdyz je to i pro hlad, (v ty dobe jsem hodne zhubla), tak tehdy jsem uslysela o takovy radovy sestre, nevim, jak se jmenovala, byl to nekdo z historie; tak ta hrozne rada jedla a take se hodne dlouho postila. A lidi se ji ptali, jak to, ze je mozny, ze se muze tak dlouho postit, kdyz tak rada ji... Jidlo je natisickrat symbolicky ritual. Jidlo je nutnost, bez jidla umiram. Za nejakou dobu se mi poroucha telo a ja nebudu moct dal zit. Proto pozvedam s vdecnosti chleba a uvedomuju si, ze je to symbol toho, ze me Buh udrzuje pri zivote (vic nez symbol, je to realita). Uvedomuju si, ze me tu Buh chce mit a poklonim se mu za to. Jidlo je pravidelny rad. Nemusim jist 3x denne, ale pak jsem rozhazena, pak mi ten rad chybi. Jidlo je pravidelny rad vdecnosti, ztiseni se, to je chvile davani od Boha cloveku. To je chvile, kdy se zvlastnim zpusobem soustredim na to, ze Buh mi znovu dava zivot. Pravidelny rad jidla, kdy clovek nehladovi, prijde primo k prostrenemu stolu, symbolizuje zpusob, jakym se asi deji vsechny duchovni i telesne veci strizlivyho cloveka. Tak to proste funguje: rad, ve kterym se nehladovi. Nemusis opravdu NUTNE, ale presto je ten spravny cas prijit. Jidlo je radost, jidlo je pochoutka. A pokud neni, tak ma byt. Neni to snad tak, ze plny zivot je v udrzovani Bohem pri zivote a to ze je pak radost kazdym coulem? Ja myslim, ze prijemny pozitek z jidla je touto symbolikou radosti z udrzovani a obnovovani zivota Panem. -> Myslim, ze jsou 2 ruzne zpusoby radosti, co se tyce jidla. Jedna je se olizovat az za usima, a pekne si to uzit, s myslenkama vdecnosti, a druha je si to pekne vedome odrict. Oboji je plna radost ze symboliky jidla. Myslim, ze moje jidlo je nekdy presprilis podobny vyrobni lince. A stejne tak muj zivot. Ono to spolu dost souvisi. - Rano do sebe hodim rohlik se syrem, a pritom premyslim, jak neco v praci sikovne naprogramuju, protoze uz jsem se tim zabyvala dlouho do noci (pochopitelne bez uspechu, kdyz to byla uz 16, 17ta hodina prace, a jeste v posteli bez papiru); no tak bibli odlozim na neurcito, protoze uz specham do prace, takze houby ztiseni; no pak je obed, tak premyslim, jestli ho nahodou nevynecham, protoze se mi nikam nechce, pak jdu treba do menzy, vsi silou nutim svy myslenky aspon na chvili prestat sroubovat, snim "to", jdu do prace, atd. Ja to ted schvalne hodne prehnala. Myslim, ze nas uhoneny styl, kterymu tohle neni uplne cizi, pomalu ztraci smysl. Honim se za necim, co nevim co je, a nakonec se nachazim otrokem neceho ciziho, co prameni ze mne, snad mych lenosti, snad mych jesitnosti. Nejsou to ale touhy, kterych by se dalo nejak "dosahnout", ve ketrych by nekde na konci existovalo uspokojeni, naopak, pritom, jak se jimi nechavam vlacet, strhavaji me jen do rychlejsich obratek. Cim vic povoluju pohodlnosti, tim hlubsi je muj nepokoj a cim vic povoluju zavisti a jesitnosti, tim vic se moje prace stava otevrenou ranou, do ktere se stridave sype sul a stridave je to vystridano stripkem zadostiucineni. Ztracim z dohledu svou identitu a uz ani nemam schopnost vedet, co to je. Ovsem, jidlo. Jist se musi, ackoli je to hloupa nutnost. Kolik lidi citi jidlo jako prizemni zalezitost. Ja uz ne, nechci ho tak citit. Chci si ho uvedomovat. Lide maji ve zvyku jist nepravidelne, nebo nezdrave, nebo se prejidat, a vubec. Lide totiz na jidlo vubec nemysli. Berou ho jako samozrejmost. A s jidlem svuj zivot. Toci se v kolotoci "dulezitych veci", ktery se daji zredukovat na nejpitomnejsi zly vasne podobnyho typu, jaky funguji v mym zivote. Myslim, ze funguje jedna vec. Ze kdyz clovek svym prirozenym touham, jako je jidlo, dava spravny smysl, kdyz se jimi necha odkazovat na Darce zivota, nelpi na nich. Nepovazuje dostatek jidla za samozrejmost, a tim ma zaklad pro to, aby v pokoji prijal i nedostatek. Ma schopnost se uplne radovat z dobrot, a tim je schopen najit stejne hodnotny protipol v obeti postu. Naopak, kdyz clovek dava prostor takovym tem prazdnym touham, ktery se v zivote nikdy nenaplni, ale spis se prohlubuji, takovy ty spis uhybky v zivote, jako je zbabelost, jesitnost, lenost, ignorance, tak okamzite prestava chapat svy prirozeny touhy v kontextu s Bohem a zacina na nich lpet. Bezbozny clovek stoji vzteky bez sebe, kdyz se mu nedostava. On totiz nevi, odkud dostava, ani to nechce vedet, pouze potrebuje mit palivo, aby se mohl stale rychleji tocit hnan onemi prazdnymi tuzbami. Tak to me tak ted napada, kdyz premitam o sve zkusenosti, jak me Buh v tom vede. O tom, jak je to s tim lpenim a nelpenim. Kiwi. ------------------------------------------------------------------------------- mail: petra.zdanska@jh-inst.cas.cz, page: http://www.jh-inst.cas.cz/hp/zdanska -------------------------------------------------------------------------------