Posted By: Kiwi (Kiwi) on 'CZreligion'
Title:     Re: Prirozene touhy ][ (neporozumeni?)
Date:      Fri Nov  7 12:44:23 1997


  Ahoj Honzo!

  Mam z ty nasi debaty zamotany pocit.

> Tak tohle mi pomohlo pochopit jednu vec.
> Je vcelku jedno, jake pouzivame terminy. Souhlasim, ze prirozena touha je
> neco nenaplneneho. Ale druhou vetu bych pozmenil. Nejsem to ja, kdo ocekava
> naplneni. Touha a jeji naplneni prece nejsou oddelene. Ja neocekavam
> ani touhu ani naplneni.

   Vubec jsem nerekla, ze prirozena touha je neco nenaplneneho. To zalezi na 
tom, kdo kdy, a vubec. Jinak touhu neocekavam, protoze touha jsem ja. Sebe 
neocekavam, proste jsem, ani sem to nemohla chtit nebo nechtit. Naplneni 
ocekavam, i kdyz na ne nemam pravo, doufam. Nemam pravo zit, presto touzim 
zit a je moji povinnosti touzit zit; presto nemam pravo, aby moje touha zit 
byla naplnena, ale mam povinnost se o to snazit, snazit se chtit zit. Stejne 
tak mam touhu po tom, byt prijata, jsem sama touto touhou (tvori zaklad my 
bytosti), byla mi dana, s tim, jak mi bylo dano moje ja; mam si ji zachovat, 
a presto nemam pravo, abych v ni nestradala. Jsem to ja, kdo touzi a ocekava 
naplneni, a jsem to ja, komu se nedostava; presto jsem si jista, ze je moji 
povinnosti ocekavat, doufat, je totiz i moji povinnosti sestupovat do 
nenaplneni. Bylo by moje selhani, kdybych si chtela usetrit cestu do hadu. 
Bylo by to selhani, ktere je totozny se zaprenim toho ja, ktery mi je svereno. 
Ja, ktery je zakotveny v bohu, v touze byt s nim a brat od nej zivot a davat 
mu duveru.
   Ono musi lepe sestoupit do smrti nenaplneni, nezli by melo zaprit svou 
touhu po bohu;

   Vy nekteri oddelujete ja a telo. Reknete, "ano", "touha po zivote ano", 
ale ne po zivote tela, ale po zivote duse. Reknete, "ano", "touha po prijeti 
ano", ale ne po prijeti clovekem, ale po prijeti bohem.
   Ja ne tak. Nesouhlasim s onim vznasenim se ve vysinach; vsechno duchovni se 
odrazi ve hmotnym. Hmotny neni samo o sobe neduchovni, ale neduchovni jsou 
lide, kteri nevidi to duchovni stojici za tim hmotnym. Tady se odviji 
markantni rozdil mezi nekterymi novodobymi uciteli a starym odkazem vychodu. 
Ja s temi nekterymi novodobymi uciteli proste nesouhlasim, tecka. Je to vyrok 
proti vyroku. Jestli s tim jde na CZReligion neco delat, pak jedine sledovat, 
kde se v historii ten posun udal a proc, co znamena. Pripadne se dohadovat, 
jestli se nahodou s tim starym odkazem nemylim. Ja vas muzu za sebe odkazat 
zejmena na preklad upanisad na moji homepagi. 

>  Pouziju zjednoduseny priklad. Bylo zmineno brahma. Tak to je ted pro
> me magnet. A atman je ted treba spendlik, ktery se pohybuje nekde opodal.
> Touha je sila, kterou magnet pritahuje kov. Naplneni znamena, ze spendlik
> se priblizi magnetu. Reknu: Projevem touhy je jeji naplneni.
> 
>  A tahle sila je proste stale pritomna, jsou-li magnet a spendlik
> oddeleny. Pusobi v kazdem okamziku. Kazda chvile prinasi naplneni.
> Z tohoto pohledu moje naplneni prichazi ted. Ted me pritahuje magneticka
> sila. Neni to az nekdy za chvili. A ten, kdo je pritahovan, prece
> neocekava konecne splynuti, Jednotu. Nemuze ji ocekavat proste proto,
> ze ji nezna. Ale muze citit, ze je pritahovan, muze se radovat, muze
> souhlasit, muze zpivat, tancit. To je pro me Om.

  Jo, skoro. Spis je to ale jako milenci pred svatbou: jsou naplneni, a prece 
touzi jeden po druhem; az se dohodnou, ze se vezmou: a prece ani potom, co se 
vezmou, nepomiji touha, ani pote, co jsou jedno. Hra touhy a naplneni zustava 
a sili. Kdezto u magnetu je to dead end. Konec pohybu. Jednota ale neni konec, 
ale zacatek. 

>   Vyuziju jeste predchozi priklad. V tomto pripade je zadost tim, ze
> se spendlik snazi brzdit pohyb smerem k magnetu, tim ze vyviji velke
> usili. Zadost je lpeni na minulosti. Drzim se za kazdou cenu.
> Tezko muzes zadat, co jeste vubec neznas. Lide pred x lety nezadali
> auto, protoze o nem vubec nevedeli. Batole nezada vilu, protoze o
> tom, co je vila, nema tuseni. Nase zadosti nejsou smerovany k centru,
> smerem k magnetu, ale opacnym smerem. Zadost odhaluje nas strach,
> bojime se, ze bychom mohli neco ztratit. Ve skutecnosti tim sami branime
> tomu, aby nam bylo pridano. Cim jsi blize, tim vetsi silou magnet pusobi.
> Ale drzet se nekde uprostred cesty ? K cemu ?

  Mozna je to i takhle, jak rikas.

> Kdeze. Ten, ktery je v souladu se svou touhou a je bez zadosti je daleko
> nenasytnejsi :-). Vyuziva Lasky daleko vice nez ten, ktery ma mnoho zadosti.
>  Jenze ten, kdo se drzi svych zadosti by mozna taky chtel pridat, ale
> vzhledem k tomu, ze tomu sam brani - lpenim, tak se divi, ze na nej jakoby
> nezbylo :)

  Jo :), tak se to da rict.

> > Neni snad rozdil mezi zadosti a touhou v podstate veci pristupu, nezli
> > objektivnim rozdelenim podle cilu touhy??
> 
> Nase zadosti vytvarime preci my sami. Zdanlive maji nejaky cil. Ale muzes
> je tvorit donekonecna. Prirozene touhy tvorit nemuzes.

  Prirozene touhy tvorit nemuzu. Zadosti jo. A prece se mi zda, jakoby zadost 
vznikala tim, ze nejak spatne pristupuju k prirozenym touham. Snad tak, ze si 
na sebe delam narok, i na ty touhy a jejich naplneni. Zacina hrat roli vlastni 
sila, bez kontextu darce. Strach o naplneni proti duvere (coz opet souvisi s 
tim, ze si delam vlastnicky narok na sebe a na svy touhy). Lpeni a postrani 
cesty proti sestoupeni do nenaplneni. 


  Kiwi.
-------------------------------------------------------------------------------
mail: petra.zdanska@jh-inst.cas.cz, page: http://www.jh-inst.cas.cz/hp/zdanska 
-------------------------------------------------------------------------------